Časopis BIOM, články a sborníky | Domovská stránka
Papírový spamming
Neviditelný pes 15.
7. 1999
Předevčírem jsem se dočetl, že v Rakousku chtějí trestat šíření spamu vysokými pokutami (Tomáš Holčík: Spamovat bude v Rakousku trestné). V USA se spammingem zabývají již déle, zato však nejsou tak přísní (Jiří Peterka: Senát USA schválil návrh zákona regulujícího spamming). Jisté je, že snahy o regulaci spamu jsou intenzivní a celá problematika je široce diskutována.
Méně se hovoří o "papírovém spamu", čímž mám na mysli zahlcování poštovních schránek nevyžádanými propagačními materiály. Tato reklamní metoda bude pravděpodobně stále více využívaná (Zdeněk Fekar: Domácí podniky začínají používat i netradiční reklamu nebo Radana Čechová: Kam letáky (ne)můžou). Papírový spamming však obtěžuje stejně jako ten elektronický - zaplňuje schránku a někdy i její okolí - a navíc plýtváním papírem spotřebováváme nejenom dřevo z našich lesů, ale rovněž nezanedbatelné množství energie a vody (kdo byl někdy v celulózce či papírně, ví, o čem mluvím).
Když jsem pátral po informacích o této problematice, narazil jsem na jediný článek, který pojednával o pokusu papírový spamming řešit (MF Dnes: Anketa by měla ovlivnit výběr reklamních letáků). Začal jsem proto přemýšlet, jak by bylo možné se s "p-spamem" vypořádat co možná nejefektivněji.
Nejdřív mi přišla na mysl legislativní cesta. Jenomže dokáži si velmi dobře představit, jak by byl zákon regulující p-spam účinný a kolika fintami by bylo možné jej obejít.
Pak jsem začal uvažovat o možnosti vydat samolepky vyjadřující nesouhlas s vhazováním propagačních materiálů, jež by si lidé mohli nalepit na svou poštovní schránku. Firmy porušující tuto "bariéru proti p-spamu" by mohly být zveřejňovány např. prostřednictvím internetu. Bojím se však, že ani toto není nejlepší rešení. Vedlo by to sice k všeobecné diskuzi o p-spamu, což by bylo jistě prospěšné, ale ne každý má přístup na internet, aby tam mohl pravidelně připisovat černé puntíky té či oné firmě (a ne každý by to dělal), zatímco firmy by si mohly připisovat bodíky jedna druhé, takže by to vedlo spíše ke vzájemné nevraživosti.
Nakonec mě napadlo ještě jedno možné řešení, jež by sice vyžadovalo vstřícný krok přímo od firem používajících tento typ propagace, ale bylo by pravděpodobně nejúčinnější. Průběh reklamní akce by vypadal asi takto. Do dopisních schránek by se roznesl leták s přiloženou samolepkou a průvodním textem, jež by sdělil adresátovi, že pokud si přeje dostávat pravidelně do své schránky tento propagační materiál, tak ať si nalepí tuto samolepku na svou schránku. Aby byla akce účinná, musela by být doprovázena úvodní vysvětlovací kampaní a letáky by musely nabízet něco navíc, co by lidi přimělo nálepku na svou schránku nalepit. To něco navíc by mohly být např. zpravodajské informace (viz Michal Tuháček: Každý týden do pražských schránek), slevy na nákupy, soutěže a pod.
Hlavními přínosy by byly:
