Časopis
BIOM, články a sborníky
| Domovská
stránka 
Časopis
BIOM, články a sborníky
| Domovská
stránka
Vermikompostování papírenských odpadů (1996)
Papírenské odpady se v současné době převážně využívají energeticky, skládkují a kompostují. Možnou variantou naposled zmíněné metody je vermikompostování, tedy přeměna organické hmoty na částečně humifikované organické hnojivo (vermikompost) za přispění dešťovek. Vermikompost je považován za nejkvalitnější organické hnojivo, což je dáno zejména snadnou vstřebatelností humusových látek v něm obsažených rostlinami, které jsou na toto “hnojivo” od nepaměti zvyklé, ale i dalšími jeho vlastnostmi.
Pro vermikompostování jsou v našich klimatických podmínkách nejvíce používány dva druhy dešťovek: u nás žijící Eisenia foetida (Dešťovka hnojní) a z ní či z její příbuzné E. andrei vyšlechtěný Kalifornský červený hybrid. Vzhledově jsou si velmi podobné, mají však mírně odlišné vlastnosti. Zatímco Kalifornský červený hybrid dokáže rychleji přeměňovat substrát na vermikompost a žije houfněji, což znamená úsporu místa pro vermikompostování a snadnější manipulaci s červy, tak E. foetida je zase lépe přizpůsobená našim klimatickým podmínkám a snad i celkově odolnější.
Vermikompostování se provádí v řádcích či bioreaktorech, kam se průběžně (např. jednou týdně) přidává vrstvička substrátu. Po dosažení určité výšky, či po uplynutí stanovené doby se žížaly přemístí no novou řádku (bioreaktor), vermikompost se rozfrakcionuje, popř. zabalí a exportuje.
Pro nasazení vermikompostování v celulózo-papírenském průmyslu je nutné prozkoumat a optimalizovat všechny důležité parametry tohoto procesu při jeho aplikaci na papírenské odpady. U nás se tímto zabývají na odboru agroekologie při Výzkumném ústavu rostlinné výroby v Praze - Ruzyni a na Katedře dřeva, papíru a celulózy při Univerzitě Pardubice.
Podrobnější informace je možno nalézt v literatuře:
