Předchozí přednáška     Obsah skript | Časopis BIOM, články a sborníky | Domovská stránka     Další přednáška

Přednáška X.

Rekultivace zdevastovaných oblastí

Rekultivace je obnova přírodního prostředí a odstranění následků nevhodných lidských činností:

Technologie rekultivace se liší podle toho, zda zrekultivovaná plocha bude využívána zemědělsky, lesnicky nebo účelově (rekreační a sportovní plochy, paseky, letiště - mezinárodní letiště v New Yorku je vybudováno na zrekultivované skládce odpadů).

Technická rekultivace sestává z technických opatření zajišťujících podmínky pro biologickou rekultivaci (urovnání povrchu, svahování, převrstvení zeminami).

Biologická rekutivace zahrnuje biologická a agrotechnická opatření směřující k tvorbě nové svrchní vrstvy půdy a k vytvoření podmínek pro její biologické, zemědělské nebo lesnické využití. V průběhu biologické rekultivace dochází v půdotvorných substrátech ke změnám fyzikálních vlastností, vodního režimu, chemických, biochemických a mikrobiologických vlastností. Rozhodujícím činitelem pro úspěšnou biologickou rekultivaci je organické hnojení.

Zrekultivovaná půda by měla mít tyto vlastnosti:

Špatně provedená technická rekultivace může vyvolat objemové změny vedoucí k nerovnoměrnému sesedání terénu. Tyto deprese je potřeba dodatečně odstranit.

1. Rekultivační substráty

Ornice - největší význam pro rekultivaci má skrývková ornice. Proto je zapotřebí při důlní činnosti a u všech záborů zemědělské půdy ornici skrývat a odděleně ukládat.

Komposty z organických odpadů, stromové kůry a kanalizačních kalů.

Čistírenské kaly se používají k organickému hnojení zemitých substrátů jako tekuté nebo odvodněné. Nesmí obsahovat nadlimitní množství cizorodých látek.

Papírenské kaly mívají obvykle vysoký obsah organické hmoty a živin a malý obsah cizorodých látek, což je činí vyhledávaným substrátem pro rekultivace.

Statková hnojiva jsou vhodná především k organickému hnojení zemitých substrátů.

Rybniční bahno mívá různou kvalitu a různý obsah živin a organických látek. K rekultivacím je většinou vhodné.

Rašeliny jsou vhodné pro zúrodňování písčitých substrátů. Rašelina je velmi pomalu se obnovující přírodní zdroj, a z tohoto důvodu by se těžba rašeliny měla omezit.

Oxyhumolity (kapucín) jde o nadložní vrstvu hnědého uhlí. Při těžbě uhlí by měl být odděleně skryt a uložen. Je kyselé reakce, obsahuje 30-50% org. látek v sušině, obsahuje vysoké množství huminových kyselin a fulvokyselin, má vysokou sorpční kapacitu. Při použití k rekultivacím zlepšuje fyzikální vlastnosti a zvyšuje obsah humusu v tvořících se půdách. Při těžbě hnědého uhlí vzniká řada podobných hmot (uhelné lupky, kal z uhelných prádel, vysocepopelnaté uhlí a pod.)

Bentonit je hornina s vysokým obsahem jílového minerálu montmorillonitu, má vysokou sorpční schopnost, poutá živiny a je vhodný pro rekultivaci písčitých substrátů. Bentonit je neobnovitelná přírodní surovina využívaná v keramickém průmyslu.

Vápniny se používají k úpravě pH rekultivovaných zemin.

Popeloviny jemné lehké materiály složené z prachových částic. Rozlišuje se popílek a popel:

Popel se používá jako rekultivační substrát při rekultivaci těžkých jílovitých zemin.

Při rekultivaci složišť popele se zpravidla popel překryje vysokou vrstvou zeminy. Při zemědělských rekultivacích je to nutné aby pěstované plodiny nepronikaly svými kořeny do popele. Biologickou rekultivaci složišť popelů bez překrytí zeminou je možno zahájit aplikací vysoké dávky kejdy, která způsobí biologické oživení popele. Zároveň se omezuje prašnost rekultivovaného složiště. Ke snížení prašnosti je třeba co nejrychleji vytvořit vegetační kryt z rychle rostoucích rostlin (na zelené hnojení). K tomuto účelu je možno aplikovat kejdu s osivem. Třetím rokem vyséváme jeteloviny ve směsi trav.

Výsypkové zeminy jsou zpravidla velmi těžké jíly až s 90% obsahem jílovitých částic. Tyto zeminy jsou odtěženy z nadloží uhlí, takže mají nízkou biologickou aktivitu.

Rekultivaci důlních výsypek provádíme přidáním vylehčujícího rekultivačního substrátu (nejlépe popel) a vydatným organickým hnojením. K výsypkovým zeminám však nelze aplikovat extrémně vysoké dávky kejdy. Při biologické rekultivaci důlních výsypek pěstujeme nejdříve rostliny na zelené hnojení a poté vojtěšku, kterou lze při rekultivaci s úspěchem pěstovat na semeno.

2. Zemědělské a lesnické rekultivace

V současné době zemědělského útlumu jsou zemědělsky zrekultivované pozemky vhodné k pěstování energetických nebo technických rostlin (zakládání topolových energetických plantáží).

Při lesnické rekultivaci se zakládá buď porost hospodářský (alespoň 50% hospodářských dřevin) nebo porost přípravný a tento přípravný les se převádí na les hospodářský.

Plán rekultivace má obsahovat:

  1. technickou část (množství zemin a způsob jejich využití, způsob terénních úprav, úpravy vodního režimu, meliorační opatření a vybudování komunikací),
  2. biologickou část (meliorační osevní postup, intenzitu hnojení, cíl rekultivace),
  3. časový postup technické a biologické rekultivace,
  4. rozpočet nákladů
  5. a mapové podklady a profily terénu před a po rekultivaci včetně napojení rekultivovaného území na okolní terén.

Předchozí přednáška     Obsah skript       Časopis BIOM, články a sborníky       Domovská stránka CZ BIOMu     Další přednáška