Obsah sborníku | Časopis BIOM, články a sborníky | Domovská stránka

Možnosti využití biomasy - Kombinované spalování biomasy a uhlí?

Dagmar Juchelková

Biomasa jako zdroj tepla je téměř jedinou použitelnou energií, která provázela člověka od dávné minulosti, až do současnosti.

Civilizace je založena na dostatku energie. Vědomí toho, že minulé generace vyčerpaly značné množství fosilních paliv (uhlí, ropy a plynu) a obavy ze zhoršování životního prostředí dovedly lidstvo k úvahám o neudržitelnosti takovéhoto způsobu rozvoje civilizace.

Druhá polovina 20. století je poznamenána snahou o snížení spotřeby energií a snížení nepříznivých dopadů vysoké spotřeby energií na životní prostředí.

Energetické využívání obnovitelných zdrojů dnes představuje rozsáhlý program vědecko - výzkumných aktivit, vývoje technologií a jejich promyšleného uplatňování při minimalizaci negativních vlivů jejich využívání na životní prostředí. Nejenže nabízí pokrytí určitého podílu spotřeby energie, ale také rozšiřuje oblast poznání o tak závažných problémech, k jakým patří mimo jiné možnosti růstu globální spotřeby energie a jeho vliv na rovnovážný biosystém Země. Rovněž nabízí alternativní program činnosti pro oblasti, kde se současná forma zemědělství jeví jako neperspektivní (nízká výtěžnost zemědělských plodin, nízká zaměstnanost, atp.), možnost zapojit vědu a výzkum do prací spojených s objevováním nových možností jejich využívání a v neposlední řadě to může být velice dobře obchodovatelný artikl.

V těchto souvislostech vyniká biomasa nad ostatními zdroji energie tím, že její podstatná část představuje nejrůznější odpady. K řízenému pěstování některých druhů biomasy lze využívat ladem ležící půdu a její využívání jako zdroje energie je z mnoha důvodů ohleduplné k životnímu prostředí. Je to dáno především tím, že aktivními prvky hořlaviny jsou uhlík a vodík, a plynné produkty dokonalého spalování proto představují oxid uhličitý a vodní pára. Přitom množství oxidu uhličitého přibližně odpovídá množství uhlíku spotřebovaného při růstu biomasy v relativně krátkém období, takže koncentrace dlouhodobě nenarůstá.

Je potřebné poznat mechanismy a zákony ekologické rovnováhy a v maximální míře je uplatňovat. Protože v současné době podle podílu na produkci energie spalováním ve světě pochází více než 70 % vyrobené energie z neobnovitelných zdrojů. Nezodpovědné provozování spalovacích zařízení může totiž i v případě, kdy je palivem biomasa, mít za následek zhoršení kvality ovzduší.

Vedle klasických systémů se spalováním dřeva za účelem vytápění či výroby technologické páry jsou vyvíjeny systémy pro zplyňování, popř. kogeneraci (umožňující kombinovanou výrobu tepla a elektrické energie) a velký význam je rovněž přikládán možnosti kombinovaného spalování fosilních paliv a biomasy. Všechna tato řešení jsou vázána na potřebu nových technologických prvků a nových poznatků z výzkumu i z provozu podobných zařízení.

Biomasa jako zdroj energie

V případě biomasy se může jednat o celou řadu paliv, zejména jsou to odpadní suroviny (komunální odpad) a speciální energetické plodiny.

Odpadní dřevní hmota - Především je třeba zmínit tu skutečnost, že se jedná o surovinu, kterou je obtížné jinak využít. Dřevní hmota je v podmínkách střední Evropy nejrozšířenějším materiálem u které se využívá její energetický potenciál.

Sláma - Výhodným energetickým zdrojem je rovněž obilninová sláma, jejíž produkce je 2,5 ¸ 5 tun sušiny na 1 ha za rok při výhřevnosti 17,6 až 18 MJ.kg^-1 a při podílu popela od 5,3 do 7,1 %. Sláma obsahuje cca 80 % prchavé hořlaviny, ta se uvolní a spálí v zóně spalování.
V zahraničí jsou již běžně instalována plně automatická zařízení určená ke spalování celých balíků slámy tak jak jsou sváženy z polí.

Ostatní plodiny - V České republice má tradici především využívání odpadů ze dřeva, ale rovněž nelze opominout paliva získaná především z jiných produktů zemědělské výroby (např. řepka, traviny), i když jejich význam není v současné době příliš velký.

Slibné jsou rovněž pokusy s pěstováním některých technických plodin pro energetické účely. Například topinambury poskytují 9 ¸ 13 tun biomasy na 1 ha, cukrové proso 9 t.ha^-1 a slunečnice až 3 tuny oleje z 1 hektaru. Jako zajímavost lze uvést možnost pěstování a energetického využívání konopí. Jedná se o projekty běžící nejen v zahraničí, ale i v ČR.

Poměrně vysokou výhřevnost sušiny mají i některé odpady ze zemědělské výroby: bramborová nať, sláma luštěnin, chrást cukrové řepy, aj. Jejich nevýhodou z hlediska energetického využívání je však vysoká relativní vlhkost v čerstvém stavu.

Dřevní odpad - hlavní druh biomasy v ČR

Význam dřevní hmoty spočívá především v tom, že jde o surovinu domácí, která je při racionálním využívání trvale obnovitelná. Cyklus obnovy samotné dřevní hmoty je však dlouhodobý, dosahuje v průměru 100 let, a proto je nutno hospodařit s lesní půdou nanejvýš opatrně jak z hlediska produkce dříví, tak z významu role jakou tato půda hraje z hlediska klimatického a vodohospodářského. V případě spalování dřevní hmoty se však jedná zejména o dřevní odpady.

Možnosti využití dřevní hmoty jsou dány jejími fyzikálními a chemickými vlastnostmi. Základem dřevních odpadů je organická dřevní hmota, kterou tvoří zdřevnatělé stěny buněk, jejichž chemickou podstatou je celulóza. Vnitřní obsah buněk tvoří bílkoviny, škrob, cukry, tuky, třísloviny, pryskyřice a rostlinná barviva. Dřevní hmota obsahuje i malé procento anorganických (nespalitelných) látek.

Vysoký podíl spalitelných látek je předpokladem k uvolnění velkého množství tepla při spálení dřevní hmoty nebo k získání ušlechtilých paliv. Pro svůj nízký obsah popela a absenci síry je dřevní hmota hodnotným ekologickým palivem. Celkem je z využívaného dřevního odpadu spalováno cca 70 %.

Obsah popela v dřevní hmotě je cca 1 ¸ 2 %. Výhřevnost dřevní hmoty se pohybuje v rozmezí 11 ¸ 18 MJ.kg^-1. Vlhkost hraje velmi významnou roli při spalování biomasy (dřeva, komunálního odpadu, atp.). Čím vyšší hodnoty bude dosahovat, tím více tepla bude zapotřebí (bude spotřebováno) na její vysušení a ohřátí (prohřátí). Limitní obsah vody v palivu je 60 %, od této hodnoty lze biomasu spalovat pouze s dodatečným přívodem tepla a proces se stává neekonomický. Zvýšený obsah vody nese sebou problematické zajištění dopravy paliva do kotle. Průměrná hodnota vlhkosti se pohybuje okolo 30 %, tato hodnota je ovšem závislá na druhu a způsobu skladování paliva.

Spaliny vycházející z řízeného spalovacího procesu splňují ve většině případů emisní limity, někdy mohou nastat problémy s limitem na CO a tvorbou sazí.

Zcela speciální problematiku tvoří oblast spalování kontaminovaných dřevních odpadů a v tomto článku se jí nebudu zabývat.

Úprava dřevního odpadu před použitím

Vlastnosti dřevního odpadu jako paliva jsou nejlépe názorné v porovnání s hnědým uhlím (tab.č.1), které je nejrozšířenějším palivem. Zatímco rozdíly ve výhřevnosti čisté hořlaviny jsou značné, výhřevnosti paliva ve spalovaném stavu již tak odlišné nejsou. Je to dáno rozdílným obsahem popela v hnědém uhlí, dřevním odpadu a kůře. Druhou významnou vlastností dřevního odpadu je, že neobsahuje síru. Dřevní hmota je obnovitelný zdroj energie, jehož chemické složení je poměrně stálé.

Převážná část dřevního odpadu, jenž je určena k dalšímu využití, musí být předem upravena. V případě dřevních odpadů se jedná o odpad kusový, těžební zbytky a kůru, které se drtí, sekají, rozmělňují, třídí, případně suší. K tomu slouží štěpkovače, drtiče a jiné rozmělňovače, jejichž úkolem je velikostně upravit částice dřevního odpadu tak, aby byly vhodné pro další využití.

Dalším zdrojem upraveného paliva je odpad z výroby, piliny, hobliny, kusový odpad vhodný pro štěpkování, brusný prach apod.

Jakékoliv dodatečné úpravy dřevního odpadu jsou však energeticky a ekonomicky náročné.

Snižování vlhkosti dřevního odpadu se obvykle provádí mícháním suchého a vlhkého paliva. Samotný proces sušení je velmi energeticky náročný a prodražoval by celkové náklady na využití energetického obsahu odpadu.

Možnosti společného spalování tuhých fosilních paliv s dřevní hmotou

Pokusy o společné spalování dřevní hmoty s uhlím probíhaly od samého začátku spalování fosilních paliv. Vysušené odpadní dříví se dodnes používá při zapalování většiny typů roštových kotlů. Mimo roštové kotle se občas dřevní hmota využívá při najíždění kotlů granulačních nebo kotlů s tavnou komorou. U velkých práškových granulačních kotlů se již v současné době pro najíždění používají výhradně plynná nebo kapalná paliva.

Z hlediska výběru vhodného typu spalovacího zařízení, které by bylo schopno společně spalovat dřevní hmotu a uhlí je nutno řešit následující okruh dílčích provozních souborů :

• skladování dřevní hmoty na skládce,
• doprava dřevní hmoty do kotelny,
• skladování a doprava dřevní hmoty ze stávajících zásobníků do kotle,
• úprava dřevní hmoty před spalováním,
• výběr vhodného typu spalovacího zařízení,
• emise a likvidace popelovin.

Možnosti rekonstrukce jednotlivých typů kotlů jsou závislé zejména na :

• předpokládaném množství spalované biomasy,
• místních podmínkách daných stávajícím kotelním zařízením,
• charakteru a fyzikálně - chemických vlastnostech biomasy.

Srovnání jednotlivých typů spalovacích zařízení

Vhodnost spalování různých druhů paliva v jednotlivých typech spalovacích zařízení z technicko - energetického pohledu je uvedena v následujícím přehledu :

Průběh spalování může ovlivnit řada faktorů, někdy i nechtěných. Některé faktory, které mohou kvalitu spalování ovlivnit jsou:

• úprava paliva, vlhkost, teplota spalování, umístění vstupů vzduchů, teplota vzduchu pro spalování, kontinuální x diskontinuální dávkování paliva, kombinované spalování uhlí a dřevních odpadů

Výzkum spalování dřevního odpadu

S “objevením” méně pracných paliv jako je např. uhlí, popř. plyn, nastal pokles míry využívání biomasy a v dnešní době je nutno v mnohých případech studenty seznamovat s úplnými základy jejího spalování.

Katedra energetiky se dlouhodobě zabývá využíváním dřevního odpadu spalováním a některé poznatky jsou zde zachyceny.

Prováděný výzkum lze rozdělit do dvou částí - jednak jde o zařízení, která jsou nová a nejsou s nimi žádné zkušenosti a pak jsou zařízení, která jsou již v provozu, ale nesplňují všechny požadavky na ně kladené, popř. jde provozovatelům o možnost “vylepšit” jejich provoz.

V rámci zkoumání procesů spalování biomasy, jsou často využívány poznatky získané přímo na spalovacích jednotkách umístěných u provozovatelů. Jedná se nejen o jednotky, které jsou již delší dobu v provozu, ale především o nová, vyvíjená zařízení jejichž doladění na odpovídající technickou úroveň je obtížné.

V takovém to případě je účast pracovníků katedry energetiky, popř. studentů velmi účelná, neboť dochází k ověření teoretických znalostí praxí. V případě úspěšného dokončení úprav, provedení konzultací, atp., jde samozřejmě o zvýšení prestiže školy samotné.

Na obrázcích (1 až 6) jsou zachyceny výsledky některých pokusů provedených na spalovacích zařízeních v ČR. Zajímavý je zejména průběh snižování emisí NO_x při různém podílu paliva. Rovněž pohled do spalovací komory, kde se měřily teplotní pulsace (odečet teploty co 1 sekundu). Nezbytnou podmínkou úspěšné záměny paliva je rovněž kvalitní provozování skládek paliva, jak v kotelně tak mimo ni.

Emise ze spalování dřevní hmoty

Dlouhou dobu bylo využívání biomasy jako paliva považováno za zcela neškodné pro životní prostředí, v dnešní době dochází pomalu k přehodnocování tohoto názoru, neboť spalováním libovolných paliv dochází vždy k uvolňování látek, které mohou mít nežádoucí vliv na životní prostředí. Podle kvality spalování lze měnit poměr mezi vypouštěnými látkami, které lze zařadit mezi škodliviny a látkami neutrálními k životnímu prostředí. V případě spalování biomasy se jedná především o oxid uhelnatý, tuhé znečišťující látky a uhlovodíky.

Z důvodů rozsáhlosti problematiky byly vybrány pouze emise ze spalování dřevní hmoty a to zejména “nekontaminované dřevní hmoty”.

Stanovené emisní limity při spalování dřevních odpadů

Podle úpravy vyhlášky ministerstva životního prostředí České republiky ze dne 12. května 1997, kterou se stanoví emisní limity a další podmínky provozování stacionárních zdrojů znečišťování a ochrany ovzduší, je pro spalování dřevních odpadů stanoven limit pouze pro kotle o výkonu vyšším než 5 MW a to následovně:

*) S C lze získat na základě měření, popř. přepočtu z naměřených koncentrací lehkých a těžkých uhlovodíků

Při kombinovaném spalování paliv, je vždy emisní limit vztažen na převažující podíl paliva, což bývá nejčastěji hnědé, popř. černé uhlí.

Emisní limity udávají nejvyšší přípustné hodnoty množství emisí znečišťujících látek vypouštěných ze zdrojů znečišťování ovzduší (spalovacích zařízení, zplyňovacích jednotek, atp.). Jsou stanovovány na základě nejlepších dosažitelných prostředků, vedoucích k omezení emisí s důsledným používáním špičkové techniky k omezení emisí a jejího maximálního provozního využívání. Stanovení emisních limitů je přímým impulsem ke snižování emisí ze stávajících zdrojů znečišťování ovzduší.

Emise oxidu síry (SO₂)

Při spalování biomasy a především dřevních odpadů, které nepocházejí z problémových území, nenastávají problémy s emisemi oxidu síry, protože síra není obsažena v původním palivu. Jiný případ nastává při spalování odpadů z oblastí s vysokou koncentrací síry v ovzduší a v půdě, popř. v biomase jako takové. Kombinovaným spalováním biomasy a fosilních paliv (zejména uhlí) lze dosáhnout snížení množství vypouštěných emisí SO₂.

Emise oxidu uhelnatého (CO)

Problematika emisí CO je velmi rozsáhlá a závažná, jedná se především o problematiku dokonalého spálení dřevní hmoty. Mezi možnosti snižování těchto emisí patří zejména kontinuální dávkování, dostatečně vysoká teplota ve spalovací komoře, přívod sekundárních popř. terciálních vzduchů, výběr optimální vlhkosti paliva, atp. Sekundární opatření pro snížení koncentrace CO ve spalinách se nepoužívají.

Emise tuhých znečišťujících látek

Za primární opatření ke snižování koncentrace tuhých částic ve spalinách lze považovat zajištění dostatečně vysoké teploty ve spalovací komoře a dostatečně dlouhé doby setrvání spalin v této teplotě. Emise tuhých částic, především ze spalování drobného dřevního odpadu, lze následně minimalizovat použitím vhodných odlučovačů.

Emise uhlovodíků

V průběhu spalovacího procesu dochází, i přes přebytek vzduchu ve spalinách, k nedokonalému vyhoření uhlíku z paliva na oxid uhličitý. V některých případech dochází ke tvorbě směsí uhlovodíků, některé jsou označovány jako lehké (C_xH_y). K jejich stanovení lze použít běžně dostupné měřicí přístroje. Koncentrace lehkých uhlovodíků při energetickém využívání dříví (dřevního odpadu) se obvykle pohybuje v rozmezí 0 ¸ 20 mg.m^-3_N.

Jiné jsou označovány jako těžké uhlovodíky, nebo také dehty, nebo dehtové páry. Pro měření těchto uhlovodíků je třeba speciální odběrová aparatura. Koncentrace těžkých uhlovodíků při energetickém využívání dříví (dřevního odpadu) se obvykle pohybuje v rozmezí 50 ¸ 800 mg.m^-3_N.

Emise oxidů dusíku

Emise oxidů dusíku si zaslouží poněkud větší pozornost než která je jim doposud věnována, jedná se o emise souhrnně označené jako NO_x. Přístroje a metody, které jsou v současné době k dispozici pro měření koncentrace oxidů dusíku ve spalinách, měří především koncentraci NO (oxidu dusnatého), který podle dostupných údajů tvoří cca 90 ¸ 95 % oxidů dusíku ve spalinách, a zbývající koncentrace NO₂ (oxidu dusičitého) je dopočtena.

Tyto přístroje však v žádném případě neměří emise oxidu dusného (N₂O), který se v poslední době dostává do popředí zájmu a o kterém se příliš moc neví. Oxid dusný je považován sice z hlediska legislativy v současné době za škodlivinu, avšak jeho měření vyžaduje speciální vybavení a ve většině případu se u spalovacích zařízení neprovádí. Jeho koncentrace jsou uváděny každoročně v ročenkách ministerstva životního prostředí České republiky, ale pouze ojedinělá pracoviště jsou schopna měřit koncentrace této veličiny.

O vlivu oxidu dusného na životní prostředí byla již napsána řada materiálů a také katedra energetiky se této problematice věnuje již několik let.Tato problematika je však velmi rozsáhlá a vyžaduje si samostatné zpracování.

Zhodnocení

Pro posouzení jednotlivých variant využití kombinovaného spalování dřevního odpadu a fosilních paliv (zejména uhlí) spalováním v rekonstruovaných topeništích je nutno znát řadu údajů, které vlivem tržních vztahů nejsou stálé. Rovněž ceny jednotlivých dodavatelů se někdy dost podstatně liší. Proto je nutno se dívat a uvedené závěry jako především posouzení výhodnosti jednotlivých variant a s platností v určitých obdobích. Případné změny daňové soustavy (s ohledem na podporu ekologicky výhodnějších staveb) rovněž mohou podstatnou mírou ovlivnit použitelnost rekonstrukce kotelen na fosilní paliva.

Energetická politika České republiky byla až do nedávné doby zaměřena na neúměrně vysokou těžbu a spotřebu hnědého a černého uhlí v množství okolo 100 miliónů tun ročně (rok 1993), což v přepočtu na jednoho obyvatele představovalo světovou špičku. Ceny uhlí byly úmyslně udržovány na nízké úrovni a nezahrnovaly všechny související náklady. To vedlo jednak k vyčerpávání zásob fosilních paliv a k neúměrně vysoké spotřebě energie. V minulosti byly na venkově používány tradiční zdroje energie mezi které můžeme počítat např. dřevo a slámu, jejich záměnou (nahrazováním uhlím a plynem) dochází ke změnám v tvorbě mikroklimatu venkova. Na druhé straně nelze opominout ani tu skutečnost, že zvýšená míra využívání fosilních paliv zatěžuje životní prostředí jako celek. Mechanizace v zemědělství a vědeckotechnický pokrok vedly k nadprodukci potravin, neboť část zemědělské půdy věnována dříve k produkci surovin pro výrobu energie pro lidskou potřebu a potahovou sílu byla využita k výrobě potravin.

Společenská nutnost snížit přírůstek CO₂ do atmosféry ze spalování fosilních paliv a nutnost využít přebývající půdu při značném omezení exportu potravin vytváří podmínky pro výrobu biopaliv a využití energií odpadů zemědělské a lesní výroby ve výši několika miliónů tun ročně.

Přístup k problematice energetického využívání biomasy je třeba zvolit nejen z hlediska ekologického, které někteří lidé upřednostňují, ale je třeba zohlednit i ekonomiku provozu, popř. stavby takovéhoto zařízení. V současných podmínkách České republiky je stavba specializovaných zařízení určených pro spalování biomasy, s nutností nakupovat palivo za tržní ceny, téměř nereálná. V republice lze objevit ojedinělá specializovaná zařízení, ale při podrobnějším prozkoumání lze zjistit, že stavba nebo projekt byl financován ze zahraničních podpůrných programů určených pro využívání obnovitelných zdrojů energií. V budoucnu, především po legislativních úpravách regulovaných cen fosilních paliv, však lze očekávat určitý rozvoj staveb těchto zařízení.

Daleko životaschopnější jsou v současné době projekty, které umožňují ve stávajících zařízeních a poblíž zdrojů vzniku biomasy využívat jejího energetického potenciálu. I v takovýchto případech je však nutno zohlednit sezónnost charakteru biomasy. Částečně lze některé problémy vyřešit přidáváním biomasy ke klasickému doposud využívanému palivu (efektivní se jeví poměr do 30 až 40 % biomasy).

V případě využívání kombinovaného spalování uhlí a biomasy je třeba kladně hodnotit především tu skutečnost, že lze využít stávající zařízení s minimálními náklady na rekonstrukci kotelen (skladů, dopravy paliva) a zároveň lze docílit snížení vypouštěných emisí (především oxidů síry a dusíku). Rovněž, zvláště v případě, že se jedná o odpadní palivo se zlevní celkový provoz zařízení.

Úspora finančních prostředků za spalování fosilních paliv, především uhlí, vede provozovatele k používání kombinovaného spalování již řadu let. V souvislosti se snahou o zlepšení kvality životního prostředí se o této možnosti hovoří především v poslední době. Řízením spalovacího procesu lze dosáhnout nejen zachování výkonu spalovacího zařízení (do podílu biomasy max.30 %), ale zároveň lze podstatným způsobem zasáhnout do tvorby vypouštěných emisí škodlivin.

V poslední době se do popředí zájmu nejen odborníků, ale i veřejnosti, která má podobná zařízení využívat, dostávají zejména kogenerační jednotky. Koncepčně nová technologie fluidního zplyňování ve spojení s kogeneračními jednotkami se spalovacími motory pro využití biomasy je rovněž technicky zvládnutá pro komerční využití. V případě zplyňování biomasy vzniká řada problémů při likvidaci, popř. minimalizaci vedlejších produktů, především dehtových par. Vyřešení technických podrobností související s touto problematikou umožňuje kogeneraci rychlejší uplatnění.

Tato zařízení najdou uplatnění v oblastech a provozovnách, které jsou schopny zabezpečit trvalé využití nejen vyráběné elektrické energie (což ve většině případů není problém), ale především vznikající energie tepelné. V podmínkách tržního hospodářství, ale především monopolu organizace na rozvod elektrické energie by totiž odprodej vyrobené elektrické energie do sítě nebyl ekonomicky výhodný.

Odpůrci využívání biomasy spalováním se odvolávají na škodlivost vypouštěných emisí ze spalovacích procesů. Toto je však pravdivé pouze v případě, že se jedná o procesy neřízené a spalovací zařízení, která nejsou vhodná pro spalování biomasy. V opačném případě lze energetické využívání biomasy velmi doporučit, neboť se jedná o spalování suroviny, kterou již nelze jinak využít a skončila by na skládkách, popř. by byla spálená bez užitku.

Zemědělství a lesnictví může vyprodukovat ve formě spalitelných odpadů, aniž by byla ohrožena úrodnost půdy, a ve formě účelově pěstovaných energetických plodin, např. na půdě vyřazené ze zemědělského půdního fondu, několik miliónů tun biopaliv ročně. Tímto může dojít k úsporám ve spotřebě fosilních paliv, především hnědého a černého uhlí. Odpadní dříví, které jak bylo ukázáno v mnohých případech končí na divokých skládkách v lese, kde je bez využití energetického potenciálu spalováno.

Každý materiál (surovina), který skončil dobu své životnosti je nutno “vhodným” způsobem odstranit. Mnohdy je právě spálení nebo zplynění odpadu velmi vhodnou cestou, lze ji však doporučit až po využití všech ostatních metod jako je maximální zabránění vzniku odpadu (prodloužení životnosti materiálů), popř.recyklace nebo minimalizaci vzniku tohoto odpadu.

V současné době se ukazuje jako ekonomické využívání biopaliv pouze v oblastech blízkých jejich vzniku. s postupem času a s přibližováním se legislativy České republiky zemím Evropské unie, bude však docházet k zatěžování cen fosilních paliv, mimo jiné, dodatečnými daněmi a tím k relativnímu zlevňování biopaliv.

Pro zachycení trendu tohoto vývoje je třeba, aby odborníci zabývající se vznikem a využíváním biomasy byli na tento okamžik připraveni. Uplatnění biopaliv (biomasy) jako paliva by mělo být rychlé a plynulé.

Práce prezentované v článku vznikly na základě poznatků katedry energetiky
a podpory grantu č.101/1152/96

Literatura:

1. Juchelková D., Fibinger V., Míka J.: Metody nakládání s odpady. VŠB TU Ostrava,1996, ISBN 80-7078-309-5.
2. Juchelková D., Čech B.: Hodnocení rekonstrukcí kotelen na fosilní paliva pro spalování biopaliv, Grant PPŽP/640/4/96, Praha, 1996.
3. Juchelková D. a kol.: N₂O emise ze stacionárních zdrojů, GAČR 101/93/0130, VŠB - TU Ostrava, 1996.
4. Juchelková D. a kol.: Kombinované spalování biomasy a uhlí, GAČR 101/96/1152, VŠB - TU Ostrava, 1997.
5. Vedecké a pedagogické aktuality 6/1993 TU Zvolen, 1993.
6. Obnovitelné zdroje energie, Brno, 1995.
7. Noskievič P. a kol.: Biomasa a její energetické využití, Svazek 23, Praha, 1996, ISBN 80-7078-367-2.
8. Simanov V.: Energetické využívání dříví. Terrapolis, Olomouc, 1995.
9. Trnobranský K., Dvořák L.: Využití a likvidace odpadů. Praha, 1990.
10. Fibinger V., Čech B.: Úpravy na kotli K8t v podniku Teramo Vápenná. VŠB TU Ostrava, 1993 ¸ 5.
11. Fibinger V., Čech B.: Měření spalovacího režimu kotle K2 na dřevní odpad WYNCKE. VŠB TU Ostrava, 1995.
12. Wachsenegger G.: “Holz, Emission, Energie”, Wien 1987.
13. Vyhláška ministerstva životního prostředí ČR č. 270/93 Sb. O způsobu zjišťování množství emisí a o technických prostředcích pro jejich měření u velkých a středních zdrojů znečišťování, úprava z roku 1997.