Obsah časopisu | Časopis BIOM, články a sborníky | Domovská stránka     

Terorismus v zeleném

Antonín Slejška

Ekologický terorismus již není pouhou fikcí z amerických akčních filmů, ale intenzivně se rozvíjejícím jablkem sváru současného civilizovaného světa (viz např. ADLER 1998).

I přes to, že se aktivity ekoteroristů zatím nedají srovnávat s destruktivností ozbrojených náboženských či jiných fundamentalistů, může se stát, že se během nedlouhé doby jejich metody přitvrdí. Nedá se totiž vyloučit, že si na mezinárodním environmentálním hnutí budou chtít přihřát svou polívčičku také "skuteční" teroristé. Myslím si, že by se ekologické organizace měly distancovat od násilných činů již předem, aby tak snížily legitimitu případných destruktivních aktivit či "aktivistů". Tím by samozřejmě nemělo být omezeno právo zviditelňovat problémy životního prostředí pomocí mítinků, demonstrací, petic apod. Měla by však být stanovena hranice, za kterou by se nikdy nemělo jít. Tou hranicí je úmyslné ničení věcí hmotných i nehmotných, a zejména zdraví či dokonce života lidí, zvířat a rostlin. Tato zásada by měla být zahrnuta buď ve stanovách nebo v nepsaném morálním kodexu ekologických organizací.

Toto stanovisko vychází z mého přesvědčení, že jakékoliv násilí vede nejenom ke zbytečnému utrpení, ale v konečném důsledku i k poškozování životního prostředí. Hodnoty (trvale) udržitelného života bychom měli prosazovat zejména působením na jednotlivce. Doly na zlato asi těžko odstraníme, dokud bude kdekdo toužit po zlatých zbytečnostech posázených drahými kameny; dokud se bude plýtvat energií jak v domácnostech, tak v podnicích a úřadech, těžko se obejdeme bez jaderné energetiky; sotva můžeme očekávat zlepšení kvality ovzduší, dokud se bude každý chtít vozit vlastním automobilem; není možno důsledně recyklovat odpady, dokud jich není převážná většina tříděna u zdroje atd. Ale jak bychom se mohli domnívat, že se lidé dobrovolně uskromní a budou v zájmu životního prostředí činit to či ono, pokud budou ekology považovat za blázny nebo extremisty.

Zbývá nám tedy "pouze" vzdělávání všech generací a zájmových skupin, práce na jednotlivých projektech, akcích, zákonech apod. (a ovšem také na sobě) a víra v moudrost člověka a odolnost přírody.

ADLER, P.: Ekoterorismus – Když to nejde po dobrém... Týden, ročník V., č. 53/1/1998, s.22–23 ( http://www.tyden.cz/ ).