Časopis BIOM, články a sborníky | Domovská stránka

Radikálové a ekologové

Antonín SLEJŠKA

Neviditelný pes 7. 6. 1999

Když jsem dnes ráno vyrážel na kole do práce, byl jsem rozhodnut, že napíši článek odsuzující radikály házející pivní lahve do oken amerického velvyslanectví. Ale jak mi tak v sluncem rozpálené Praze postupně ubývaly síly, tak jsem stále mírnil svá vyjádření proti účastníkům Global Street Party, až jsem dojel do práce dokonale umírněn, v přesvědčení, že každá společnost potřebuje mít své radikály, kteří otevřeně říkají, co si ta či jiná část společnosti myslí. Jenomže proč k tomuto projevu svého názoru používají navíc kameny a pivní lahve? Nevím. Asi je to tím, že jsou tak radikální ve svém vyjadřování.

Mám však obavy, že jelikož se tento projev radikální mysli vedl pod některými ekologickými hesly, tak se bude opět všude psát, jakou destrukci ti šílení ekologové zase způsobili. Byl bych velmi rád, kdyby postupem času začal být ekologem nazýván člověk, který je pro čistou přírodu a začlenění člověka se všemi jeho aktivitami do ní, a ne člověk, který je stále proti něčemu. Tak jako je vědcem zván, ten kdo vědecky pracuje, sportovcem, ten kdo provozuje nějaký sport a křesťanem, ten kdo přijal křesťanské vyznání, měl by být, dle mého názoru, ekologem zván ten, kdo usiluje např. o záchranu některého živočišného či rostlinného druhu, o zavedení či zdokonalení recyklace, o využívání obnovitelných zdrojů energie... (To píši s vědomím, že označení ekolog znamená původně odborníka v ekologii, což je vědecká disciplína zabývající se vztahy v přírodě).

Uznávám samozřejmě akce demonstrativního charakteru, zaměřené proti konkrétnímu problému, jež bývají často vyvolány pocitem bezmocnosti zamezit poškozování životního prostředí běžným způsobem. Jsem však velice skeptický vůči akcím jež jsou zaměřeny na nějaký všeobecný jev - jako je globalizace či automobilizmus - a snaží se na něj upozornit násilným protestem. Pokud by totiž lidem účastnícím se takovýchto akcí šlo opravdu o životní prostředí, tak by sotva mohli provádět jakékoliv destruktivní činy, jelikož by si museli být vědomi toho, že náprava škod, bude vyžadovat spotřebu surovin a energií, a tudíž negativně ovlivní životní prostředí.

Myslím si, že jedinou možností, jak zlepšit přístup lidí k životnímu prostředí je výchova a vzdělávání již od nejútlejšího věku, na čemž by se měl podílet stát (zejména školy), nevládní a neziskový sektor (ekologické organizace, církve apod.), některé komerční organizace (soukromé školy, různé agentury ...) a samozřejmě zejména rodina. Je to sice věc všeobecně známá, ale možná neuškodí, občas ji zopakovat.