Obsah sborníku | Časopis BIOM, články a sborníky | Domovská stránka     

Zpráva z cesty po německých bioplynových stanicích

Účastníci: Jaroslav Váňa, Sergej Usťak, Roman Honzík, Antonín Slejška

(Podrobnější údaje, včetně fotografií, naleznete v časopise BIOM č. 7)

Termín exkurze: 25. – 28. března 1999

Navštívená místa: bioplynové stanice Oberlungwitz, Hirschfelde,Teugn, Dietrichsdorf, Lindlein, Windischbuch a Svaz výrobců bioplynu, Kirchberg- Weckelweiler (Fachverband Biogas e. V.)

Bioplynová stanice ke zpracování kejdy hospodářských zvířat v Oberlungwitz

Popisovaná bioplynová stanice byla uvedena do provozu v roce 1994 a nachází se v Oberlungwitz nedaleko Kamenice (Chemnitz) na zemědělském družstvu o výměře 2395,5 ha a počtem 950 kusů dojnic, které jsou spolu s telaty a jalovicemi umístěny na mléčné farmě. Vlastní bioplynová stanice sestává ze dvou betonových fermentorů, každý o objemu 1150 m³ se stěnovým a podlahovým vytápěním. Tepelná izolace je provedena 80 mm silnou vrstvou polystyrénové pěny. Jako zásobníky produkovaného bioplynu slouží dva plastové plynojemy o celkovém objemu 800 m³. Anaerobní fermentace probíhá v mezofilní oblasti při teplotě 36°C. Všechna zařízení jsou řízena pomocí centrálního počítače automaticky s možnou ruční korekcí.

Produkovaný bioplyn je spalován v kogenerační jednotce. Produkovaná elektrická energie je využívána na vlastní farmě. Nadbytečná elektřina je dodávána do energetické sítě. Instalovaný termický výkon činí 350 kW a výkon elektrický 220 kW. Teplo je využíváno z části k vytápění fermentorů a část je využita pro vytápění provozních zařízení

Pořizovací náklady na tuto bioplynovou stanici dosahovaly výše 3 003 627 DM a byly hrazeny z 38% z dotačních podpor. Zemská sasská vláda poskytla 692 960 DM a částka ve výši 460 000 DM byla hrazena z příspěvků EU. Zbytek financí ve výši 1 850 667 DM poskytl provozovatel z vlastních zdrojů.

Ekonomika provozu je počítána z pořizovacích nákladů a výnosů, které závisí především na produkci energie. Životnost bioplynové stanice je podle 7% odpisových sazeb stanovena na 16 let. Výpočty ukazují, že bez pořizovací dotační podpory ve výši 38% by tato stanice nepracovala se ziskem. Je patrné, že při 3 % úrokové míře a poskytnutých investičních dotacích a plném provozu dosáhne tato stanice amortizace za 9, 6 roku. V ročních výnosech existují značné rezervy, které mohou být v budoucnosti managementem bioplynové stanice využity pro zvýšení výnosů.

Bioplynová stanice Hirschfelde pro anaerobní fermentaci tekutých organických odpadů

Bioplynová stanice v Hirschfelde se nachází nedaleko obce Zittau (Žitava) na hranici Německa, Polska a ČR. Jedná se zde o modelovou stanici využívající postup fermentace vyvinutý firmou Bi Utec. Kapacita tohoto zařízení je 5000 tun ročně. Tato stanice slouží ke zpracovávání především tekutých potravinářských a zemědělských odpadů, obsahů lapolů a částečně i k anaerobní stabilizaci odpadů z řeznictví a masozpracujících závodů. Tento odpad je hygienizován po dobu 1/2 hodiny při teplotě minimálně 70°C.

Princip provozu:

Svážený materiál je shromažďován v jímce, kde je homogenizován a je z něj odstraňován nefermentovatelný odpad (kov, plasty sklo, písek …). Z této jímky je promíchaný materiál dopravován do prvního nádrže, kde probíhá hydrolýza substrátu. Tento fermentor je temperován a dochází zde ke štěpení substrátu a tvorbě organických kyselin. Hydrolyzovaný substrát je přečerpán do fermentoru, ve kterém probíhá vlastní proces metanogeneze. Zde jsou produkty hydrolýzy štěpeny a vytváří se bioplyn, který díky konstrukci reaktoru míchá substrát a zabraňuje vzniku plovoucích vrstev. Metanogeneze probíhá v mezofilní oblasti při teplotě 35°C. Fermentovaný materiál je pomocí šnekového lisu frakcionován, pevná fáze s obsahem 25% sušiny je vhodná jako surovina pro výrobu kompostu, a tekutá fáze je opět anaerobně čištěna. Zde dochází také ke tvorbě bioplynu, který zvyšuje celkovou výtěžnost tohoto zařízení. Produkovaný bioplyn obsahuje 65 až 70% metanu a 30 až 35% CO₂. Výhřevnost bioplynu kolísá od 6,5 do 7 kWh/ m³. Při spalování v kogenerační jednotce je asi 30% energie využito k produkci elektrické energie a asi 50% je zužitkováno ke tvorbě energie tepelné.

Závěrem několik hodnot této bioplynové stanice:

Kombinované aerobní a anaerobní zpracování bioodpadu a tříděného organického odpadu v bioplynové stanici Teugn.

Cílem kombinovaného aerobního a anaerobního zpracování separovaných bioodpadů a organických odpadů je dosažení co nejvyšší konverze energií se současnou optimalizací produkce kompostu. Na této stanici je prováděna anaerobní digesce bioodpadu, kterého se zpracovává až 26 000 tun ročně, kompostování odpadů z údržby zeleně, tekutých odpadů ze zemědělství a štěpkování odpadního dřeva, které je pak dodáváno do spaloven pro energetické využití. Pro anaerobní digesci je svážen separovaný odpad ze tří okresů Ingolstadt, Kehlheim a Regensburk.

Kompostování:

Kompostování začíná zakládkou (čelní nakladač) – smícháním jednotlivých surovin a navršením čerstvého kompostu do figury. Výroba kompostu trvá přibližně 3/4 roku podle vlhkosti a klimatických podmínek. Během této doby se provádí 5-6 překopávek (čelní nakladač) vždy poté, co teplota klesne pod 40-50°C. Po překopávkách stoupne teplota většinou až na 70°C. Hotový kompost je prosíván na válcovém sítě (Doppstadt, průměr oka 15-100 mm dle použitého síta), hrubší frakce je využívána jako mulč a jemná frakce pro květinové substráty, které jsou vyráběny ve specializované míchárně, kam dodává své komposty 27 kompostáren. Z míchárny se vrací zabalený kompost, který majitelé bioplynové stanice sami prodávají.

Anaerobní digesce:

Hlavním substrátem pro anaerobní digesci je u zdroje tříděný bioodpad, který je v třídící hale drcen a homogenizován, pásovým magnetem zbaven kovů a válcovým sítem rozdělen na jemnou a hrubou frakci. Hrubá frakce jde na ruční dotřídění, kde jsou z ní odtříděny plasty, kovy a nedegradovatelný podíl, zbylý hrubý bioodpad se vrací na počátek technologické linky. Plasty s nedegradovatelným podílem jsou spalovány, kovy jdou do starého železa. Vzduch z třídírny je odsáván do biofiltru, který je plněn kompostem vyráběným v rámci tamního kompostování. Na ruční třídírně pracují 2-3 dělníci.

K jemnému podílu bioodpadu jsou přidávány odpady z potravinářského průmyslu – např. tuky a fritovací oleje – jež jsou 1/2 hod. hygienizovány při teplotě 70°C. Zpracování potravinářských odpadů v Teugnu je však teprve v počátcích. K bioodpadu je dále přimícháno 2/3 vody a je dávkován do bioreaktoru. Voda je recirkulována – při každém oběhu je přidáváno pouze 10% čisté vody.

Anaerobní digesce je dvoustupňová. Teplota 1. fáze je 37°C a 2. fáze 55°C. Oba bioreaktory jsou vyhřívané, v létě je však potřeba vyhřívání minimální. Izolace je z 50 cm polyuretanové pěny a 20 cm betonu. Doba fermentace je 2 x 14 dní (v každém fermentoru dva týdny). Každý fermentor má tři míchadla s jedním společným pohonem s horním plněním, zfermentovaná biomasa klesá dolů. Denní produkce bioplynu je díky kombinovanému mezofilnímu a termofilnímu reaktoru vyšší až – 4000 m³. Produkovaná elektrická energie je zčásti využívána pro vlastní potřebu (cca. 25%) a zbytek je dodáván do sítě. Tepelná energie je využívána pro vytápění provozních budov a fermentorů.

Po anaerobní digesci následuje odvodnění. Tuhá frakce je uložena do aerobních podmínek, kde dozrává až 6 týdnů. V průběhu kompostování se substrát zahřívá a probíhá jeho doplňková stabilizace. Výsledný kompost, který neobsahuje žádné sklo, kovy či plasty, ani nadlimitní obsah těžkých kovů (např. obsah Zn bývá přibližně 200 mg/kg), je dodáván zemědělcům na hnojení polí. Poměr C/N kompostu se pohybuje kolem 40.

Vyprodukovaný bioplyn je ochlazován, sušen a spalován v kogenerační jednotce (3 přestavěné dieselové motory). Při spalování je přidáváno 5-10% nafty kvůli mazání a chlazení. Teplo z výfukových plynů je pomocí tepelného výměníku zužitkováno k ohřevu teplé vody. Aktuální produkce elektřiny byla v době naší návštěvy následující: 1. kogenerační jednotka169 kW, 2. kogenerační jednotka 153 kW. Vlastní spotřeba elektrické energie se pohybovala od 80 do 90 kW.

Všechna zařízení jsou řízena pomocí centrálního počítače automaticky, v případě nestandardních operací je možné i manuální nastavení. Pracovníci se musí kompletně převlékat a dodržovat velmi přísné hygienické předpisy.

Investiční náklady činily asi 5 mil. DM bez dotací (ze státní podpory byla hrazena pouze expertní a poradenská činnost). Prodejní cena kWh elektrické energie je 18 feniků. Centralizovaná aerobní a anaerobní stabilizace odpadů snižuje provozní náklady i investiční náklady. Vyrobený bioplyn je možné použít k substituci energií použitých k aerobní stabilizaci bioodpadu (na 1 t bioodpadu 50 až 100 kWh). Vysoké teploty u anaerobní stabilizace, termofilní fáze 55°C po dobu 2 týdnů a aerobní stabilizace až 75°C po dobu 4 týdnů zajišťují hygienizaci substrátu. Kombinace aerobní a anaerobní stabilizace je možnou cestou od odpadového k bezodpadovému hospodářství.

Bioplynová stanice Dietrichsdorf (Högl Kompost)

Na této bioplynové stanici se zpracovávají 4 tuny bioodpadu separovaného u zdroje vzniku a zbytků z potravinářského průmyslu (mimo jiné odpadní tuky a fritovací oleje) a supermarketů za hodinu. Ročně je zpracováno 9.000 tun bioodpadu a 4.100 tun odpadů ze zpracování bachorů. Roční kapacita závodu je však 15 – 16 tisíc tun.

Do závodu jsou přiváženy popelnice s bioodpadem, které jsou po vyprázdnění myty. Bioodpad je sbírán ve sto kilometrovém okruhu. Třídění je plně mechanizováno. Kvalita třídění je prý vyšší než při ručním dotřiďování, ale menší přesnost třídění (více dobrého materiálu odchází do spalovny). Vzduch z třídírny je odsáván do biofiltru. V rámci třídění je bioodpad rozemlet, promíchán, odpískován (hydrocyklon), zbaven kovů (pásový magnet) a nakonec i papíru a plastů (česlo). Písek je využíván při stavbě silnic, těžké části se deponují a plasty a papíry se spalují.

K bioodpadu je přidáván hygienizovaný odpad z potravinového průmyslu. Podmínkou hygienizace je zahřátí materiálu o maximální velikosti 30mm na 70°C na 1/2 hod. Poté je bioodpad smíchán půl na půl s vodou a je dávkován do bioreaktoru, kde se zdrží 10-12 dní při 37-40°C (delší doba by nebyla ekonomická). Bioreaktor má objem 1.630 m³ a je míchán pomocí bioplynu. Z 1 tuny materiálu o vlhkosti 60-70% je vyprodukováno 80-100m³ bioplynu obsahujícího 60 – 65% CH₄. V závodu nemají žádný plynojem. Bioplyn je vháněn přímo do kogeneračních motorů, s tepelnými výměníky pro zužitkování odpadního tepla výfukových plynů. Je-li vysoká produkce bioplynu, tak je přidán jeden motor (celkem mají tři motory). Při spalování je přidáváno 5-10% nafty. 1/3 elektřiny je využita přímo v závodu, zbytek jde do rozvodné sítě.

Materiál vycházející z bioreaktoru je odvodňován. Voda je recirkulována, pouze 5-10% je odváděno do aerobní čističky o objemu 1000 m³. Vyčištěná voda je dále používána, aktivní kal z čističky je přidáván k substrátu dávkovanému do bioreaktoru. Odvodněný materiál je dokompostováván společně s odpady z údržby zeleně. Kompostování začíná smícháním surovin, homogenizací a zakládkou. V průběhu 2-3 měsíčního kompostování je prováděno několik překopávek podle teploty kompostovaného materiálu. S těžkými kovy nemají na bioplynové stanici problémy. Hotový kompost je používán pro hnojení polí, v zahradnictví či pro výrobu substrátů.

Závod pracuje v dvousměnném provozu. Na jedné směně jsou 2-3 pracovníci. Celý proces je řízen počítačem.

Hlavní zisk pochází ze zpracování odpadu, závod dostává 100-200 DM za odebrání (a zpracování) 1 tuny odpadu. Za elektřinu dostávají 14 feniků za 1 kWh (za 90% vyrobených z bioplynu, za 10% z motorové nafty dostávají pouze 6 feniků/kWh). V době naší návštěvy právě probíhala údržba dvou kogeneračních jednotek, a tak závod produkoval pouze 70 kW. Přebytečný plyn byl bez užitku spalován.

Investiční náklady na pořízení činily 10 – 15 mil. DM, stavba byla financována zcela ve vlastní režii, kromě konzultační a poradenské činnosti.

Odborný svaz Bioplyn se sídlem na zemědělské škole Hohenlohe Kirchberg-Weckelweiler (Fachverband Biogas e. V.)

Škola v Hohenlohe se již 6 let zabývá ekologickým vzděláváním dospělých. V roce 1992 vznikl z podnětu školy svaz sdružující inženýry i zemědělce zabývající se výrobou bioplynu. Svaz začínal se 14 členy. Nyní má 650 členů, z čehož je 80 konstruktérů či dodavatelů bioplynových zařízení. Ostatní členové jsou vědci, studenti, farmáři apod. Svaz je financován z členských příspěvků a z pořádání seminářů a exkurzí. Úkolem svazu je podporovat přenos teorie do praxe, zabezpečovat propagaci výroby bioplynu, shromažďovat a rozšiřovat informace o této problematice apod.

V Německu je v současné době kolem 600 bioplynových reaktorů, z toho 27 zpracovává více než 100 tun odpadu ročně. V roce 1998 bylo postaveno 150 nových stanic. Převažuje kofermentace s kejdou. Často se sdruží skupina sedláků, kteří si společně postaví bioplynovou stanici. Např. ve Widmuntu postavilo 67 farmářů bioplynovou stanici zpracovávající 130.000 tun materiálu ročně. Stanice vyrábí 1,8 MW elektrického proudu. Stavba přišla na 21 mil. DM. Toto je největší zemědělská bioplynová stanice v SRN. Pro stanici jsou sváženy zemědělské odpady ze 7 kilometrového okruhu, což zvyšuje náklady na dopravu a logistiku. V okolí stanice je vytvořena decentralizovaná energetická síť. Teplem a elektřinou zásobuje i místní kasárny. Problémem je však nedořešená regulace, která způsobuje nadměrnou produkci páchnoucích plynů, v důsledku čehož se v současné době uvažuje o jejím uzavření. Naopak nejmenší stanice je pro 6 velkých dobytčích jednotek a produkuje 12 kW. To byl pilotní projekt dotovaný státem.

Ekonomie bioplynových stanic nezávisí na jejich velikosti, ale na konceptu, technologii a provedení. Celkem je však možné říci, že žádná bioplynová stanice není schopna si na sebe vydělat bez dotační podpory. Provoz bioplynových stanic je dotován z 10 – 30%. Je však rozdíl zda jde o průmyslové či zemědělské stanice. Např. zákon o využití alternativní energie zvýhodňuje pouze čistě zemědělské stanice, čímž znevýhodňuje kofermentaci např. s bioodpadem. Proto jsou selské stanice konstruovány tak, aby si vystačily s vlastními odpady a nemusely provozovat kofermentaci. Tyto a jiné finanční potíže vedou k zavádění čím dál tím jednodušších řešení (přechod od high-tech k farm-tech). Při využívání odpadů je však možné získat peníze z poplatků za odebrání a využití odpadu. Např. u odpadů určených k hygienizaci jsou minimální poplatky 50 DM za tunu, což je hranice ekonomické rentability.

Odsiřování bioplynu se provádí “biologicky” průběžným přidáváním 3 – 5 objemových % vzduchu do bioreaktoru, což zajistí oxidaci H₂S, ale nenaruší produkci CH₄. Rovněž recirkulace procesní tekutiny je všude používána. Někde používají zařízení pro fixaci dusíku, jehož nasazení závisí na ekonomii. Fermentovaná kejda je vždy hned po fermentaci rozvážena na pole.

Bioplyn je možné spalovat v benzinové motoru, který vyžaduje vyšší kvalitu bioplynu, nebo v naftovém motoru, do kterého je nutné přidávat 10% nafty pro zapálení bioplynu. Teoreticky se rovněž uvažuje o Stirlingově motoru či palivových článcích.

Obsah metanu v bioplynu by neměl klesnou pod 55%, jelikož pak vznikají problémy při spalování. Obvykle se pohybuje mezi 60 – 70%.

Výtěžnost bioplynu z rostlin závisí na jeho energetickém obsahu vyjádřeném ve škrobových jednotkách. V Německu zatím existuje pouze jedno zařízení, které biozplynuje samotnou trávu. Je to modelový bioreaktor ve Triesdorfu.

Teploty v bioreaktorech se obvykle pohybují mezi 30 – 40°C. S teplotou se zvyšují náklady na teplo a snižuje se stabilita procesu. Většinou se používají dvoustupňové procesy. Doba fermentace bývá kolem 30 dní. Zfermentovaný materiál se pak ještě nechává dozrát pod fólií. Maximální obsah sušiny materiálu je 14%, ale existují i technologie pracující až s 30% sušinou. Bioreaktory jsou většinou stavěny z betonu a oceli.

Dříve bylo využíváno pouze teplo, ale dnes mají všechny bioplynové stanice kogeneraci. Elektřinu mají v prvé řadě pro vlastní použití, ale co nespotřebují dodávají do sítě. To je výhodné zejména v letních měsících, kdy není pro teplo velké využití. Rovněž ve filozofii výstavby bioplynových stanic došlo k posunu. Zatímco dříve byly stanice projektovány tak, aby odpady byly zpracovávány pouze pomocí zařízení, které již zemědělec má nebo které si může sám vyrobit, dnes se spíše uplatňují standardizované díly a prefabrikáty, které je možné doplňovat již použitým zařízením. Např. starý motor je možné přestavět a zabudovat do kogenerační jednotky, což sice významně sníží náklady, ale zkrátí životnost. Nově koupené motory mají navíc zajištěný servis. Kvalita procesu výroby bioplynu se velmi zvýšila, o čemž svědčí například úsilí svazu o povolení hnojení fermentovanou kejdou v pásmech hygienické ochrany.

Následkem Agendy 2000 klesla cena obilí pod 200 DM za tunu, takže zemědělci radši vyrábějí energii než obilí. Při pěstování energetických plodin navíc dostanou útlumovou dotaci a cenu energie mají garantovanou. Energetické rostliny pak mohou přidávat do svých bioplynových reaktorů, např. ve formě siláže, čímž si zvýší produkci bioplynu. Narážejí však na odpor monopolních výrobců energie, kteří se snaží zrušit tuto garanci. Hlavním argumentem zemědělců však je, že do ceny neobnovitelných zdrojů energie nejsou započteny všechny externality, jako jsou náklady na rekultivace, škody způsobené skleníkovým efektem apod. Po jejich započítání by byly naopak levnější obnovitelné energie (i oproti jaderné energii).

Svaz vypracoval normy (doporučení) pro bezpečnost bioplynových zařízení, jež byly uznány svazem zemědělců, který kontroluje jejich dodržování. Když nejsou plněny, svaz zemědělců nepovolí provoz. Jelikož přísnost norem velmi zdražovala anaerobní digesci, došlo k jejich zmírnění. Jejich plnění i přes to zaručuje bezpečnost provozu. Např. malé bioplynové stanice nemusí splňovat některá kritéria, jelikož nepracují s přetlakem.

Cena “domácky” vyrobeného bioreaktoru se pohybuje mezi 500 – 1.500 DM na 1 velkou dobytčí jednotku. U bioreaktoru postaveného na klíč to je 1.500 – 2.500 DM. Cena 2.500 DM je na hranici ekonomické rentability.

Zemědělská bioplynová stanice Lindlein

Tato stanice je na farmě a zpracovává exkrementy z 20 velkých dobytčích jednotek. Stanice má nově postavený bioreaktor (1. fáze), za kterým následuje zásobník (studená vyhnívačka – 2. fáze), který původně sloužil jako hlavní reaktor. Bioplyn je zachycován v balonovém plynojemu a spalován v kogenerační jednotce o výkonu 11 kW, což dělá 55 kWh denně, jelikož spalování je prováděno 5 hodin denně. Teplem z chlazení je vytápěn dům. Bioreaktor je míchán dvakrát denně (ráno a večer).

Generátor stál 15.000 DM plus 10.000 DM instalace. Stavba 1m³ nového bioreaktoru stála cca. 100 DM. Pořizovací náklady byly 80 – 90.000 DM.

Zemědělská bioplynová stanice Windischbuch

Na této stanici je prováděna kofermentace exkrementů z 80 dobytčích jednotek s odpadem z potravinářské výroby (s tukem). Denně je zde zpracováváno 2-3 m³ tuku. Poměr kejda/tuk je 3/2.

Fermentace probíhá ve 2 ležatých reaktorech (l = 15m, r = 2m). Bioplyn je zachycován v balonovém plynojemu o objemu 100 m³. Odsiřování je prováděno pomocí dvou akvarijních motůrků (pro každý reaktor jeden), které foukají vzduch do vrchní části reaktorů, ze které je odebírán bioplyn. Produkce bioplynu je 60 m³/hod. Kogenerační jednotky pracují nepřetržitě, produkují 45 kW elektrické energie. Kogenerační jednotky mají výměník tepla na výfucích a tlumiče hluku. Míchání se spouští každé 1/2 hod. na dvě minuty. Během této doby se míchadlo otočí 4-krát. Zfermentovaný materiál je rozvážen pole.

Připojení na elektrické vedení bylo velmi nákladné, jelikož rozvodné závody si stále vymýšlely nové způsoby, jak připojení zkomplikovat. Navíc pokud chtějí majitelé bioplynové stanice odebírat proud ze sítě, musí platit 3-4 násobnou cenu oproti běžnému uživateli. Majitelé stanice pociťují snahu velkých energetických závodů potlačit malé výrobce energie.

I přes tyto problémy budují nový vyhřívaný bioreaktor, aby dosáhli optimálního využití odpadu. Z odpadu prošlého procesem totiž ještě stále unikal bioplyn (bublinky byly snadno pozorovatelné). Prodloužení potřebné doby fermentace je způsobeno vysokým přídavkem tuku.

Nový bioreaktor bude betonový s dřevěným zastřešením a balonovým plynojemem. Materiál bude do reaktoru vstupovat spodem. Tepelná izolace je z umělé hmoty Styrodur. Míchat se bude bočním míchadlem. Míchání bioplynem by vyžadovalo řídký a homogenní substrát. Objem reaktoru bude 450 – 500 m³, cena samotného reaktoru 55.000 DM, včetně ostatních zařízení 100.000 DM. Očekávaná životnost je 20 – 30 let. Investice by se měla vrátit během 10 – 12 let.

Závěrečné shrnutí

Tato pracovní cesta, realizovaná za přispění nadace Partnership, nám přinesla mnoho zajímavých poznatků týkajících se anaerobní stabilizace zemědělských a průmyslových bioodpadů. Je patrný významný růst počtu bioplynových stanic v Německu, kdy za rok 1998 stoupl počet zprovozněných bioplynových stanic o 150, což je asi čtvrtina všech bioplynových stanic zastřešených svazem producentů bioplynu (Fachverband Biogas e.V.).

Sdružení CZ Biom jehož jsme členy je díky navázanému partnerství s výše uvedeným sdružením schopné propagovat a podporovat myšlenku ekologické produkce energie z bioodpadu formou anaerobní stabilizace. Tato cesta je spolu s přímým spalováním biomasy a kompostováním organických odpadů jednou z alternativ přinášejících budoucnost i našim zemědělcům. Tyto tři technologie si nekonkurují, ale vzájemně se doplňují.