Obsah sborníku | Časopis BIOM, články a sborníky | Domovská stránka     

Ekonomika a financování procesu výroby bioplynu.

Jaime Munoz

Úvod.

Ekonomika jako významný prvek ovlivňující společenské hodnoty velmi podmiňuje činnost výrobních faktorů a stává se pro ně až rozhodující.

Vhodné ekonomické výsledky určitého hodnocení svědčí o realizovatelnosti návrhu, který má velké procento úspěšnosti v tržních podmínkách.

V této situaci výroba bioplynu jako alternativního zdroje má velmi pozitivní následky z hlediska mikro- a makro-ekonomického. Neuniká ekonomické realitě a z tohoto důvodu se potřebuje čím dál tím více zdokonalovat, aby poskytla všestranný užitek pro společnost a pro vlastní výrobu bioplynu.

Technicko-ekonomické hodnocení.

To je první krok, který se provádí při stavbě nebo při implementaci programu bioplynu. Toto hodnocení se provádí prostřednictvím nákladově-užitkové analýzy (analýza nákladů a užitku programu) s využitím:

• makroekonomické analýzy.

Srovnání bioplynového programu s jinými programy a užitek programu pro společnost nebo státy. V této analýze můžeme uvést zlepšení stavu čistoty životního prostředí, udržení optimálního stavu lesa a přírodních rezervací spolu se snížením účinku eroze půdy, zlepšení životní úrovně nejchudších vrstev obyvatelstva, tvoření nových pracovních příležitostí a vzdělání obyvatelstva venkovského regionu, atd.

• mikroekonomické analýzy.

Tady převládá určení výnosnosti bioplynové jednotky z hlediska uživatele. Je možné také poukazovat na výrobu energie za nízkou cenu, zvýšení výnosů zemědělských kultur využitím kvalitního hnojiva vlastní výroby, atd. .

V této otázce je velmi důležité srovnání výroby bioplynu s dalšími alternativami, ukázání nejvýhodnějších možností a také ho uvažovat jako náhradu části importu jiných dražších paliv.

Obr. č.1: přehled ekonomických podmínek bioplynové jednotky.

Ekonomické hodnocení bioplynové jednotky.

Při provádění tohoto hodnocení nahlédneme do :

• vlastního využití vyprodukovaných prostředků venkovskou rodinou (bioplyn, hnojivo,atd.),
• nákladů bioplynové stanice (výrobní, provozní a kapitálové náklady),
• makroekonomických hodnocení (ekologické a společenské následky, atd.),
• finanční a veřejné podpory.

Také je potřeba uvést kladný vliv výroby bioplynu na sociální politiku se zlepšením podmínek čistoty prostředí a zdraví obyvatelstva, zlepšení kvality výživy, podporou kulturních a vzdělávacích aktivit ve společnosti, zlepšení podmínek v zaměstnání, odborné kvalifikace a zásob potravin, změn podmínek na části příjmů a vlastnických vztahů.

Na straně užitku pro životního prostředí je nutné zvýraznit úlohu bioplynu při ochraně klimatu a snížení emisí skleníkových plynů.

Analýza užitku pro uživatele bioplynové stanice.

V této části je účinek založen jednak:

• na substituci jiných energetických zdrojů: využití bioplynu k výrobě tepla nebo elektrické energie,
• na substituci anorganických hnojiv využitím biohnojiva: hnojení organickým hnojivem produkovaným anaerobní digesci,
• na finanční úspoře při likvidaci a vlastní digesci substrátu: zpracování odpadní vody a zemědělských odpadů,
• na úspoře času při manipulaci se substrátem: vyloučení sběru, přípravy a manipulace s palivem.

Náklady bioplynové stanice.

Hodnocení stavby a provozu bioplynové stanice slouží ke srovnání nákladů alternativních modelů, k informování uživatelů o dosahu budoucích finančních nákladů a návrhu na možnosti veřejné subvence ze strany státu.

Kategorie nákladů.

• výrobní nebo pořizovací náklady: výdaje a ztráty příjmů nutných k vybudování bioplynové stanice. Faktory určující tyto typy nákladů jsou náklady na pořizování půdy, model bioplynové stanice, velikost jednotky, množství a ceny materiálů, pracovní vstupy a mzdy, stupeň zúčastnění uživatelů při stavbě jednotky .

Je třeba říci, že digestor zahrnuje kolem 35 - 40 % celkových nákladů a že rozdíl ve velikosti bioplynových stanic je velmi výrazný z hlediska nákladů (velké, střední a malé jednotky). Velké jednotky jsou výhodnější než malé.

• náklady na opravy a údržbu (provozní náklady): zahrnují 3 - 5 % pořizovacích nákladů. Mezi hlavními operacemi je příjem substrátu, zdroj technologické vody, zásobování a obsluhování stanice, kontrola, údržba a opravy stanice, skladování a zpracování odpadů, distribuce a využití bioplynu a konečně správa bioplynové stanice.
• kapitálové náklady: to je možnost návratnosti prostředků a úroků na financování stavebních nákladů (využití roční dynamické kalkulace nákladů).
• Životnost zařízení: doba amortizace nebo vlastní výrobní životnost zařízení.
• cena konkurujících paliv.

Makro-ekonomické hodnocení.

Je to hodnocení projektu v rámci národního hospodářství, které může vést k regionálním nebo národním efektům jako:

• tvorba ekonomických externalit: pozitivní vliv na uživatele a společnost,
• náhrada fosilních paliv bioplynem,
• konkurenční schopnost tržní ceny bioplynu,
• decentralizace výroby energie,
• zlepšení životní úrovně venkova, a
• možnost využití vlastních zdrojů materiálu ve výstavbě biopl. stanice.

Makro-ekonomické hodnocení ukazuje na užitek v oblasti:

• Energie a zdroje hnojiva,
• Životního prostředí,
• Zdravotnictví,
• Zaměstnanosti a zahraničního obchodu.

Obr. č.2: Schéma bioplynové stanice.

Finanční analýza.

Kvantifikace faktorů k určení vhodnosti stavby bioplynové stanice. Převažují tří hlavní faktory:

• minimální nákladová analýza,
• nákladově-užitková analýza,
• absolutní a variabilní vhodnost.

Analýza pak věnuje pozornost na hodnocení současné valorizace projektu a na investiční kriteria (čistá současná hodnota projektu, návratnost prostředků, náklady na jednotku produkce a roční amortizace projektu).

Obr. č.3: Ekonomický potenciál bioplynových stanic v ČR.

Závěr.

Jako nejvhodnější způsob hodnocení úspěšnost výroby bioplynu je všestranné hodnocení faktorů ovlivňujících výrobu bioplynu, které budou schopné ukázat na pozitivní externality dosažené tímto procesem. Dále se ve světe osvědčila lepší rentabilita u hybridních systémů energie (dvojité-palivové plynofikační systémy) a snížení nákladů ve spojení s výrobou obnovitelných zdrojů energie.

Literatura:

Producers-gas technology for rural applications, FAO agricultural services bulletin n. 61, 1985,

Anaerobic digestion of animal manure in Eastern Countries, Congres Thermie, September 1994, Market study,

http://gate.gtz.de/isat/, Biogas digestion, 1999.