Obsah sborníku | Časopis BIOM, články a sborníky | Domovská stránka     

VLIV DŮLNÍ A ENERGETICKÉ ČINNOSTI NA VYUŽITÍ PŮD V PODKRUŠNOHORSKÉ PÁNEVNÍ OBLASTI

Doc. Ing. Jaroslava Vráblíková, CSc.

FŽP UJEP Ústí nad Labem

Pánevní podkrušnohorská oblast, nebo také region severní Čechy, je vymezen územím čtyř okresů (Chomutov, Most, Teplice, Ústí nad Labem), zahrnujícím 2,3 tisíc km2 území se 490 tisíci obyvatel, s vysokou hustotou osídlení (216 obyv./km2, průměr ČR 130 obyv./km2). Charakteristickým znakem pro převážnou část Chomutovsko-ústecké oblasti je silně narušené životní prostředí v důsledku vyšší antropogenní činnosti (průmyslové emise z energetického, chemického a dalších odvětví těžkého průmyslu, dlouhodobá extenzivní povrchová těžba hnědého uhlí).

V oblasti severních Čech množství měrných emisí (t.rok.km2) bylo více jak 2,5x vyšší u prašného spadu, 4x u SO2, 3x u NO2 a 1,5x vyšší u CxHx, než je průměr ČR (údaje za r.1992). Z uvedených podkladů je patrno, že severní Čechy, zejména Chomutovsko-ústecká oblast, patří k nejvýše zatíženým územím nejen v ČR, ale i ve střední Evropě.

Antropogenní činnost se odráží v násilných zásazích do krajiny, do systému osídlení (těžbou bylo zlikvidováno více než 100 obcí), výrazném narušení vodohospodářského systému. Negativně ovlivňuje zdravotní stav obyvatel, stav lesních i zemědělských porostů, podílí se na nepříznivém sociálním a etickém mikroklimatu regionu.

Objektivně je antropogenní zátěž území v ČR hodnocena na základě syntézy celkem 9 faktorů, z toho 7 faktorů hygienické vhodnosti - SO2, prašný aerosol, jiné plynné škodliviny, zápach zemědělského a průmyslového původu, hluk z pozemní a letecké dopravy. Dalšími 2 faktory zařazenými do hodnocení jsou faktory pohody - krajinářská hodnota, ohroženost vegetace imisemi. Na základě syntézy zátěže jednotlivých faktorů je provedeno zařazení území dle antropogenní zátěže, viz. mapa č.1.

Z uvedeného přehledu je patrno, že podkrušnohorská pánevní oblast je nejrozsáhleji postiženým územím v ČR.

Mezi faktory, které nejvíce ovlivňují krajinu, řadíme těžbu nerostných surovin. V důsledku těžby zde dochází ke změně reliéfu krajiny a ovlivnění pedosféry, litosféry, hydrosféry, biosféry i atmosféry. Vznikají často rozsáhlé zbytkové jámy, je porušen, nebo úplně likvidován půdní horizont. Dochází k významným změnám vodního režimu.

Území, které je v Chomutovsko-ústecké oblasti ovlivněno těžbou, má svůj specifický vývoj. Od r. 1403, kdy je nejstarší záznam o těžebních činnostech v severních Čechách, do období posledních 40 let, kdy se intenzivně těžilo rozsáhlým povrchovým způsobem, představuje celková produkce uhlí z pánevních oblastí severních Čech množství asi 3 miliardy tun, z čehož 2/3 byly vytěženy po r. 1945.

V důsledku této činnosti došlo z celkové rozlohy pánevní oblasti 850 km2 k narušení území o rozloze cca 260 km2. Ke změnám v území nedochází pouze vlastní těžbou uhlí, ale i vysokým objemem skrývky. Na 1 tunu uhlí je třeba odtěžit 3,6 m3 zeminy, převážně jílových sedimentů.

Tab. č. 1.:

Vývoj těžby uhlí v SHP

Důsledkem výše uvedených činností roste i antropogenní tlak na půdu.

Rozvoj zemědělské činnosti v oblastech, kde je antropogenní zátěž vyšší než je průměr ČR, je velmi složitý. Orientace zemědělské politiky do r. 1989 charakterizovaná politikou levných potravin, plné soběstačnosti, preference zemědělství, redistribuce zdrojů ve prospěch zemědělských podniků, hospodařících v horších přírodních podmínkách, bez ohledu na výši výrobních nákladů, byla důvodem zapojení převážné části zemědělského půdního fondu do produkce potravin, bez ohledu na antropogenní zátěž, takže i pro půdní fond v podkrušnohorském regionu je charakteristické relativně vysoké % zornění.

V období transformace a privatizace zemědělství dochází ve využívání půdního fondu ke změnám. V podmínkách tržního hospodářství je využívání půdy, i přes její specifické vlastnosti, ovlivňováno působením tržních sil. Podnikatelské subjekty při hospodaření na půdě usilují o maximalizaci efektu s ohledem na výrobní podmínky, ve kterých hospodaří. S tím souvisí i předpoklad intenzifikačních tendencí, především v lepších půdně klimatických podmínkách a v nezatíženém prostředí. Důsledkem toho se hospodaření na půdě v oblastech, kde se projevuje vliv důlní a energetické činnosti, stává stále více problematickým.

Využití půdního fondu v ČR je motivováno řadou faktorů, které jsou ovlivňovány celkovou makroekonomickou situací. V důsledku nižší poptávky po vlastních produktech zemědělské výroby, zejména potravinách živočišného původu, strukturální změnou spotřeby potravin, ale i zvýšenou zahraniční konkurencí, dochází k útlumu výroby a tím i nižšímu využití půd. Tento fakt se intenzivněji projevuje v oblastech s vyšší antropogenní zátěží.

Biologický základ zemědělské výroby a její vazba na půdu přináší při silně diferencovaných půdně klimatických podmínkách a při rozdílné antropogenní zátěži území i podstatně diferencované možnosti ekonomiky výroby zemědělských produktů.

V případě ponechání podstatné části současné disponibilní plochy zemědělské půdy v produkci, nezajistí nutná nižší intenzita zem. výroby potřebnou důchodovost a konkurenceschopnost.

V prognostických materiálech je uvažováno, že potřeba zemědělské půdy pro zajištění poptávky po zemědělských produktech v závislosti na výši poptávky, extenzitě a užitkovosti dle výše naznačených vývojových tendencí lze odhadovat na 50 - 75% její současné plochy, u orné půdy cca 60 - 90% její současné plochy.

Diverzifikace ve využívání půdního fondu má svoje regionální specifika, odvislá od půdně klimatických podmínek, ale i od výše antropogenní zátěže.

V oblastech s vyšší antropogenní zátěží nebo na lokalitách s určitým stupněm kontaminace půdního fondu rizikovými prvky jsou ekonomické podmínky hospodaření méně příznivé, proto je žádoucí motivovat nepotravinářské a mimoprodukční využívání půdy.

To předpokládá diverzifikaci ve využívání ploch zemědělské půdy na plochy, kde bude dominovat produkční funkce a plochy s převažující produkcí veřejných statků, jak je mimoprodukční využití půd nazýváno.

To vyžaduje, aby ekonomické nástroje vytvářely podmínky pro extenzifikaci využívání zemědělských půd, zejména v oblastech se submarginálními podmínkami, kam půdy s vyšší antropogenní zátěží patří, včetně zohlednění regionálních specifik. Pro tuto oblast, kde bude zajišťována především "produkce veřejných statků", s ohledem na fixaci CO2 a produkci O2, bude třeba nabídnout rozsáhlý, ekonomicky přitažlivý útlumový program a prostor pro uplatnění environmentální funkce, úhradu zalesnění půdy nevhodné pro zemědělství a pod. Útlumový program je třeba založit na dobrovolnosti a regulovat jej ekonomickými nástroji.

Využití půdního fondu v oblastech s vyšší antropogenní zátěží bude mít určitá specifika. Lze je přiblížit na oblasti nejvíce zatížené, Chomutovsko-ústecké oblasti. Jedná se o územní celek, s následující rozlohou půdního fondu (viz. tab. č.2).

Tab. č. 2.:

Stav půdního fondu v pánevní oblasti k 1.1.1994 v ha.

Využití orné půdy v současném období je patrno z tab.č.3.:

Tab. č. 3.:

Stav ve využití orné půdy v r. 1995

Z uvedeného přehledu jsou patrné značné možnosti v netradičním využívání orné půdy.

V Chomutovsko-ústecké oblasti obdobně jako v dalších oblastech s vyšší antropogenní zátěží lze předpokládat, že bude z části produkční funkce zemědělské půdy, jejímž cílem byla produkce potravin, přecházet na nepotravinářské využití-na produkci technických a energetických plodin a na funkci mimoprodukční (vodohospodářskou, ekologickou, estetickou a pod.).

Jde zejména o půdu v blízkosti povrchových dolů, jejich výsypek, rekultivované plochy, v blízkosti průmyslových podniků, komunikací, skládek popílků z tepelných elektráren, odpadů a pod. Pro tyto půdy je charakteristická vysoká až kritická zátěž a narušení hydrologického režimu. I když geonomické podmínky pro pěstování plodin umožňují využití půd pro intenzívní produkci, je v důsledku vyššího zatížení pěstování potravinářských produktů nevhodné, rovněž tak i chov zvířat s delším generačním intervalem. Proto tato oblast skýtá podmínky pro nepotravinářské využití půdy - zejména pro pěstování biomasy k energetickým účelům.

Vedle tradičních zemědělských plodin, existuje celá řada plodin, které mohou být zdrojem nejrůznějších technických a energetických surovin. Právě využití půd v oblastech s vyšší antropogenní zátěží je pro jejich pěstování jednou z možností, jak možno efektivně a ekologicky šetrně hospodařit v krajině.

Pěstování plodin pro energetické účely lze směrovat na produkci : ethanolu, olejů na bázi řepky, a biomasy.

Kromě technických a energetických plodin je aktuální i pěstování rychle rostoucích dřevin na antropogenních půdách. V relativně krátkém období mohou rychlerostoucí dřeviny ozelenit rekultivované plochy, snížit prašnost v ovzduší a přispět tak k celkovému zlepšení klimatu.

Většina těchto navrhovaných možností využívání zemědělských i antropogenních půd byla v minulých letech prakticky odzkoušena Výzkumným ústavem rostlinné výroby v Praze-Ruzyni, pracovištěm v Chomutově.

Výzkum v této oblasti navazuje na rozvojový program ČEZ a.s., jehož cílem je přebudování Elektrárny Tušimice I. na bioelektrárnu.

Využití energetických plodin pro bioelektrárnu je jedno z navržených řešení. Plochy vhodné pro pěstování energetických plodin, které jsou v současném období v regionu severních Čech neobdělávány, skýtají již v současném období možnosti, aby byly využívány pro energetické hospodaření jednotlivých obcí, pro vlastní zdroje tepla a energie, jak pro jednotlivé usedlosti, tak i celé obce. To však vyžaduje výraznou propagaci, pomoc a podporu ze strany státu.

Využití půd pro pěstování technických a zejména energetických plodin naznačuje možnost určitého ekologického, ekonomického ale i energetického řešení. Toto nastíněné řešení si vyžaduje širší propracování až do úrovně konkrétních podnikatelských záměrů možných producentů biomasy.

Diferencované využití půdního fondu v průmyslové krajině severních Čech může přispět k rychlejší obnově ekologické stability území, podpořit jeho mimoprodukční funkce a minimalizovat ekologické i ekonomické konflikty, šetřit neobnovitelné zdroje a je perspektivou pro 3. tisíciletí.