Obsah časopisu | Časopis BIOM, články a sborníky | Domovská stránka     

Energetické rostliny – 2 – Čirok

Zdeněk Strašil

Charakteristika plodiny:

Teplomilná plodina odolná proti suchu. Na půdu méně náročná než kukuřice.

Původ: Čína, Etiopie.

Botanické zařazení:

Rod čirok patří do čeledi lipnicovité (Poaceae), tribus vousatkovité (Andropogoneae). Jednoletá bylina s bohatě rozvětveným hluboko kořenícím kořenovým systémem tvořící četná stébla vysoká až 3 m i více, která jsou bohatě olistěná a vytváří mnoho zelené hmoty. Květenstvím je lata s jednokvětými klásky. Dozrávání probíhá postupně a k plnému dozrání je třeba poměrně dlouhá doba. HTS je rozmanitá podle odrůd kolísá od 10 nad 30 g. Zrno je buď úplně pluchaté nabo částečně obnažené, případně zcela nahé. Čiroky jsou cizosprašné, ale dobře se opylují i vlastním pylem. Vyznačují se podobně jako kukuřice pomalým počátečním růstem. Patří mezi rostliny typu C₄.

Podle hlavních směrů využití se dá rozdělit do čtyř skupin:

a) Čirok obecný (S. vulgare var. eusorghum). Pěstuje se hlavně na zrno. Většinou jde o formy s nižším vzrůstem.

b) Čirok technický (S.vulgare var. technicum). Má silně vyvinutou latu, která bývá surovinou pro výrobu košťat a kartáčů. Zrno je vedlejším produktem.

c) Čirok cukrový (S. vulgare var. saccharatum). Má šťavnatou dřeň i v biologické zralosti zrna. Používá se jako krmná, zejména silážní rostlina. Někdy se lisuje ze stébel šťáva, ze které se vyrábí líh, sirup apod.

d) Čirok súdánský (S. vulgare var. sudanense). Tato skupina má tenká stébla, bohaté olistění a vytváří velké množství hmoty.

Je nejvhodnější pro případné energetické využití.

Povolené odrůdy:

Szegedi Szlovak (1992), Szegedi Törpe (1968)-čirok metlový, SO-29 F1 (1971)-čirok cukrový, Hyso 2 (1991)-čirok súdánská tráva.

Osevní postup:

Čirok trávu můžeme zařadit do osevního postupu podobně jako kukuřici. Jako hlavní plodinu zařazujeme po okopanině. Jako druhou plodinu po zimní luskoobilní směsce.

Nároky na stanoviště:

I nejméně náročné druhy čiroku, pokud se pěstují na zrno, vyžadují sumu teplot 2500°C. Při pěstování na hmotu mohou být sumy teplot i nižší. Na půdu jsou čiroky poměrně nenáročné, přesto vysoké výnosy poskytují jen na strukturních půdách. Čirok je velmi odolný vůči suchu. Jako všechny čiroky značně šetří s vodou. Má koeficient transpirace 200 l na 1 kg sušiny (kukuřice 300 l).

Hnojení:

Čirok odčerpává při vysokých výnosech mnoho živin ( nejvíce potřebuje živiny v červenci a srpnu ). Hnojení je zhruba stejné jako u kukuřice.

Odběr živin sklizní při produkci 1 tuny sušiny (kg):

Agrotechnika:

Příprava půdy obdobná jako u kukuřice. Sejeme koncem dubna nebo začátkem května, když je půda již prohřátá. Při pěstování na zeleno sejeme do užších řádků (15 - 40 cm) s výsevkem 30 až 50 kg.ha^-1 (20 - 30 rostlin.m^-2). Při širších řádcích můžeme plečkovat. Semeno zapravujeme 3 - 5 cm hluboko. Po setí je třeba pozemek uválet.

Ochrana rostlin:

Pokud používáme preemergentní aplikace triazinových přípravků, musí být aplikace přesná a v doporučovaných dávkách, neboť čirok není proti atrazinu tak odolný jako kukuřice. Proti dvouděložným plevelům byl v pokusech Troubsku s úspěchem použit postemergentní postřik Banvelem 480 S v dávce 3 l.ha^-1. Z chorob napadají čiroky nejvíce sněti. Ochrana spočívá v moření osiva. Z ostatních houbových chorob se nejčastěji vyskytují Helminthosporium turcicum Pass., Ascochyta sorghina Sacc., Fusicladium sorghi Pass. Na mladých porostech škodí drátovci, housenky osenice polní. Později v období vegetace se vyskytují listové mšice.

Sklizeň a posklizňové ošetření:

Sklizeň závisí na směru pěstování. Čirok je výnosná pícnina dosti bohatá na bílkoviny (obsahuje jich více než kukuřice). Na zelenou píci ji sečeme před metáním (když je vysoká asi 50 cm), na siláž ji kosíme na začátku metání (později rychle dřevnatí a špatně obrůstá). Obvykle dává dvě seče, první podle podnebí koncem června až do poloviny července, druhou od poloviny do konce září. Aby bylo možno píci déle zkrmovat je možno vysévat trávu v několika termínech. Jednoduchých mechanizmů můžeme použít při sklizni čiroku na hmotu (spalování). Na hmotu (spalování) je nejlépe sklízet koncem zimy (únor), kdy mráz rostliny vysuší. Těžkosti mohou být se strniskovými zbytky, neboť se pomalu rozkládají (mají široký poměr C: N).

Dosahované výnosy v pokusech VÚRV podle podmínek pěstování: výnos celkové sušiny nadzemní fytomasy (t.ha^-1): 3,1 až 31,0.

Využití produktu:

Předchozí díly:

Energetické rostliny – 1 – Chrastice rákosovitá