Technologie výroby kompostů

Technologie kompostování musí zabezpečovat optimální podmínky pro činnost vhodných mikroorganismů přeměňujících organickou hmotu. Jde o mikroorganismy aerobní s vysokými nároky na kyslík a produkující kysličník uhličitý. Technologie musí umožnit výměnu plynů mezi zrajícím kompostem a okolím tak aby v substrátu bylo dostatek čerstvého vzduchu s kyslíkem. Substrát musí být kyprý, porézní a nepřevlhčený. Tím se kompostování zásadně liší od zrání hnoje na hnojišti, neboť mrvu ukládáme kompaktně a zamezujeme vstup vzduchu do hromady utěsněním.

Navíc musí technologie kompostování zajistit maximální homogenitu a promísení všech složek a umožnit optimální teplotní režim zrajícího kompostu. Teplotu kompostu měříme krechtovým teploměrem ve středu výšky zakládky v minimální hloubce 1m od povrchu zakládky v intervalech umožňujících sledovat průběh zrání. Kompostujeme-li odpady, podezřelé na patogenní organismy (kanalizační kal, žumpy, jateční odpady) nebo na nadměrnou přítomnost semen plevelů, měl by kompost dosáhnout v průběhu zrání minimální teploty 55°C po dobu alespoň 21 dnů, ale i u ostatních kompostů by měla být dosažena teplota alespoň 45°C po dobu 5 dnů. V nízkých kompostových zakládkách o malé hmotnosti jsou vyšší tepelné ztráty a změny teplot nejsou tak výrazné. Vzestup teplot po promíchání všech složek čerstvého kompostu svědčí o dobrých podmínkách pro rozvoj vhodné mikroflóry. Jestliže teplota kompostu nestoupá nebo po předchozím vzestupu teplot nastává výrazný pokles, jsou podmínky pro mikroorganismy nepříznivé.

Nejčastěji jde o spotřebování kyslíku a o zahlcení substrátu kysličníkem uhličitým. Příčina může být i v nadměrné vlhkosti, omezující obsah vzduchu v kompostu. Pokles teplot nastává i při vyschnutí zrajícího substrátu nebo při nedostatku dusíku v kompostu. Všechny tyto závady se odstraní překopávkou kompostu, spojenou případně se závlahou kejdou nebo močůvkou. Trvalý pokles teplot po alespoň dvouměsíčním zrání zpravidla signalizuje zralost kompostu. V kompostu, jehož teplota neklesne na teplotu okolí, stále ještě probíhají mikrobiologické a biochemické změny a neměl by být použit zejména pro jarní hnojení. Takový kompost je mírně fytotoxický a brzdí klíčení semen. Případný vzestup teplot nad 68°C je nutno omezit závlahou, neboť při této teplotě již vhodné mikroorganismy hynou a prodlužuje se doba zrání kompostu. Na obr. č.1 je znázorněn průběh teplot při zrání zemědělských kompostů.

Časový interval mezi překopávkami je závislý na intenzitě rozkladu organické hmoty a na přirozené výměně plynů mezi zakládkou a okolím a měl by být delší než 21 dnů. V zakládkách nižších, do 2.5m výšky, probíhá výměna plynů dobře, zakládky nad 3m je třeba překopávat častěji. Zakládky o výšce vyšší než 4m se nedoporučují.

Zvýšenou aeraci je možno zabezpečit porézní vrstvou v podloží kompostu (sláma, kůra) v kombinaci s ventilačními průduchy zhotovenými za pomoci odřezků z kulatiny o průměru cca 10 cm. Tyto kůly opatřené železným okem fixujeme do podloží asi v 1 m vzdálenosti od sebe a na porézní podloží kompost zakládáme nebo překopáváme a po dosažení potřebné výšky zakládky kůly vytáhneme pomocí páky nebo nakladače. Postup je patrný z obr. č. 2.

Ke zvýšení ventilace kompostu je možno použít i kompresoru nebo vývěvy a děrované polypropylenové hadice zabudované do podloží kompostu. Zvýšenou aerací se zkracuje doba zrání kompostu. Minimálně je nutno uvažovat s dvěma překopávkami a s dobou zrání 2-3 měsíce. Překopávky nám zabezpečují nejen zvýšenou výměnu plynů ale i homogenizaci a rozpojení kompaktních hmot v kompostu. První překopávka na samém počátku zrání se nazývá homogenizační, další překopávky jsou aerační. Překopávky je možno provádět veškerými nakladači a frézovými mechanismy.